S odstupem času vzpomínám s notnou dávkou nostalgie na svůj maturitní ročník. Vytvořili jsme skvělou partu dvaceti strojařů na průmyslové škole a kdybych mohl vrátit čas, docela rád bych si některé pasáže z maturitního ročníku zopakoval. Dodnes mě ale mrzí, že jsem svým spolužákům nenachystal jediný upomínkový předmět. Cestováním v čase bych to mohl alespoň napravit a využil bych k tomu hrnky s potiskem.
Keramický hrnek je užitný a může zároveň být i ozdobný předmět na poličce v kuchyni či na psacím stole v kanceláři, ať už do něj naléváte zdravé ájurvédské kafe a ovocný čaj, anebo do něj pouze vkládáte sadu pastelek či propisky na psaní. A jak bych si takový hrnek pro maturanty vlastně představoval?
Na barvě záleží. Růžový hrnek by možná vypadal fantasticky, ale přece jen bych raději pro dospělé či dospívající mladíky volil barvu poněkud odlišnou, co lépe vystihuje podstatu věci. Barva by se mohla shodovat s barvou školního znaku, ten náš je modré barvy s bílým textem. Anebo bych raději vybral hrnek sytě červený, který je dobře viditelný i z velké vzdálenosti.
Podpisy spolužáků. Každý lidský podpis je originální a já si v tuto chvíli zrovna vybavil báječnou soutěž s moderátorem Pavlem Lukešem s názvem „Šest ran do klobouku“. Probíhala v osmdesátých letech za socialismu a každý vítěz jednoho soutěžního kola se zvěčnil svým podpisem na bílou buřinku. Soutěžili tu dokonce i Iveta Bartošová a Petr Sepéši. Podpisy spolužáků v bílé barvě na tmavě modrém hrnku by mohly udělat radost a mohly by být vhodným námětem pro nostalgické vzpomínky po dvaceti letech na maturitním srazu.
Hrnek i pro kantory. Rozhodně bych nezapomněl ani na středoškolské profesory, některých si velmi vážím dodnes. Ti by také obdrželi hrnek s potiskem, aby jim připomínal náš maturitní ročník a vzácné okamžiky ve školních lavicích, mezi nimiž byla i řada vtipných momentů. My jich zažili tolik, že bych je mohl vyprávět dlouhé hodiny.
